Postřehy z ABKM eliminační diety

Aneb nebuď kráva Veroniko…

Hned na začátek chci napsat, ať mé sdílení berete s nadhledem. Jsem k sobě tvrdá, píšu tvrdou realitu mých pocitů vyhořelé mámy, která teď nemá pevnou vůli a učí se na sebe být laskavá a znovu se na sebe napojit. Sdílím to, aby podobně ztracené maminky věděly, že nejsou sami.

Být kojící máma je úžasná věc, dokud tím, co jíš neubližuješ miminku a nezpůsobuješ mu bolení. To je to potom docela krušný. Teda pro mě jo! A o to horší vnímám své vyhoření, které mě mnohdy připraví o vůli dietu držet a “neprasit” - což pak ubližuje prckovi a mě to ničí a zhoršuje psychiku. Je to zamotaný kruh, ze které je sakra těžký vystoupit.

A teď už k samotné dietě, je to doopravdy těžký, když mám doma tříleťáka, který chce pozornost, pač se mu narodil bratr a má to prostě těžký a já bych se potřebovala soustředit na jídlo, padám na hubu a často hladovím, ale to prdy a bolení bříška způsobuje TAKY!

Tak se snažím v tom nějak patlat měsíc, dva, tři a nějak ne a ne si zvyknout. Mléko, sýry, jogurty mi přestali chybět. S máslem už je to horší, ale ghí to jistí (díky Bohu!). Ale prcek má pořád určitý reakce a moje intuice mi říká, že to ovesný mlíko vadí taky a moc lepku taky není dobrý a co teprve bílky a lahůdkový droždí. No jenže to flatwhite s ovesným, když jsem bez snídaně, nebo domácí chleba když doma nic jiného není, si prostě 3x za den dám. Taky už jsem tak dlouho neměla hovězí, že jsem prostě vyzkoušela, doma pomalu pečený na česneku.

Přes Vánoce jsem držela 14 denní výzvu jíst jen domácí jídlo a bylo to moc fajn, protože mi navařila i rodina (chápej zbytky z Vánoc). Nicméně se mi potvrdily i slabé reakce na ovesné mléko, lepek a do toho pak zkouška hovězího a ovčího sýru.

Po dlouhé době, ale vnímám, že to mám díky domácímu vaření ve svých rukou (i když se v tom pořád patlám). A taky vím, že jsou veliké reakce jen při velikém množství alergenů a nebo opakované konzumaci mnoho dní po sobě. To pro mě znamená, že držím eliminační dietu, ale raději než hladovět si alergen dám a vybírám nejvhodnější variantu pro nás oba. Nechci aby byla eliminační dieta na úkor mě.

Nicméně nechci způsobovat prckovi bolesti a ubližovat mu, tak jedeme dál. Vnímám taky, že jsou skutečnosti ohledně eliminační dietu individuální a proto Vaše miminko bude s velikou pravděpodobností reagovat úplně jinak. To co píšu je náš příběh, ve kterém můžete najít inspiraci nebo třeba útěchu.

Budu moc ráda, když se mnou budete sdílet Vaše příběhy v komentářích.

Každopádně mých postřehů několik mám:

• individualita;
• záleží na kombinacích potravin, některé potraviny vadí jen ve specifických kombinacích s jinými;
• když to nedělá dobře mně, bude zle i prckovi;
• domácí vaření je nejjistější;
• prckovi reakce jsou skrz střeva, kůži a sliznice (sípání, rýma)
• nemá smysl zběsile eliminovat, pokud nejsou obrovské reakce;
• je potřeba si najít svou cestu;
• vnímat i vnější vlivy ne jen jídlo.

Každopádně to píšu v den, kdy má prcek úplně mega reakci a mám veliký bolení. A myslím, že ještě pár dní to bude horší, protože jsem nejedla ukázkově a mám docela blbý dny, přijdu si jako nejhorší máma na světě a úplná kráva, která není schopná být striktní a moje nevyřešené PPP mi dost hází klacky pod nohy.

Jde to teď už několik měsíců hodně na dřeň ať už skrz emoce staršího nebo eliminačku s mladším. Připadat si že kazím úplně všechno a přesto jediný co můžu dělat je jít dál a za pochodu se snažit to všechno integrovat, přijímat a úplně to všechno neposrat!

Vnímám eliminačku víc psychicky, jako lekci, která mi má něco ukázat na mně samé i jakousi příležitost starou vnitřní strukturu v sobě zbourat a postavit mou vlastní. Víc než kdy jindy platí: “Skrze sebe léčím tebe”, což se mi líbí. Protože doopravdy jediný, koho můžu na přímo ovlivnit a je v mé kompetenci jsem já sama.

S láskou, Nika*