Ujel mi vlak nebo je to převlečený strach?!

Cesta za nalezením své životní cesty je poměrně trnitá. Dokud si neuvědomíš, že už po ní jdeš i když máš pocit, že AŽ tam dorazíš (na tu lepší cestu), tak se všechno změní. Jenže v mezičase svůj život nevnímáš a jedeš jako křeček v kolečku a ten jeden život, který ti byl nadělen, marníš v doufáních v lepší zítřky. Přitom tvůj život je TEĎ. A pokud teď neuděláš první krok k té vysněné cestě, nikdy se tam po té staré nedostaneš. Jen ty máš možnost změnit svůj životní vektor a jít směrem, kterým chceš. 

A touha tuto cestu vnímat, vědomě žít a najít svůj smysl je další úroveň. V moment, kdy i uvědomíš cestu po které kráčíš teď a vyhodnotíš zda je to TVÁ cesta nebo není. Začíná nové cesta. Taková cesta k cestě. Já si to přestavuju jako tajuplnou a kouzelnou lesní pěšinku, která spojuje cesty. Dost možná totiž zjistíš, že se ti žádná hlavní cesta nelíbí a radši půjdeš úplně novou vlastní cestičkou lesem, takovou svou tajuplnou a kouzelnou pěšinkou. Sice není v žádné mapě, ale neurčuje ti pevně směr. Můžeš běhat z mýtiny na mýtinu, nebo si třeba na chvíli sednou do mechu. Je to cesta, která ti dovolí všechno, protože jen ty udáváš směr a pravidla. 

Je v pořádku se čas od času vydat po hlavní cestě a v pořádku je z ní zase sejít. Stejně jako neexistuje průměrný člověk, totiž neexistuje univerzální vhodná cesta pro každého. Jsou to matematicky vypočítané modely, které nikdo nikdy neviděl. No vážně už jste někdy viděli průměrňáka, který absolutně v ničem nikdy nevybočoval z Gaussovy křivky tabulek?! Já teda ne. 

Mě občas přepadá pocit, že mi ujel vlak. Že všechno, co by mě v životě lákalo, dělá už někdo jiný. Odhalím za tím většinou strach, strach z neznámého, z neúspěchu a taky toho "že nejsem pro to dost dobrá". Když si to uvědomím, sama sobě se zasměju. Protože mi posléze dojde, že i když danou věc dělá klidně miliarda dalších lidí, NIKDO to nebude dělat jako já. Každý do svého konání přidáváme tu naší jedinečnou a osobitou esenci. Nikdy Vám dva pekaři neupečou stejný chleba, i když budou mít všechno stejné (ingredience, postup, provozní podmínky a budou péct ve stejné pekárně a troubě naráz), ty chleby budou jiný. Protože každý pekař  je jiný. A to je to ONO. To je klíč ke všemu. Uvědomit si svou vlastní esenci, pak je totiž úplně jedno, co v životě děláte. Pokud to děláte srdcem, bude to mít vaší esenci a vždycky to bude jedinečný, i kdyby to byl propadák, bude to propadák s vaší esencí. 

Mějte se krásně!
Nika