ODSTAV - jak to může být doopravdy

Moc Vás moji milí vítám po dlouhé odmlce. Být máma je někdy hold dřina a ještě větší dřina je ten seberozvoj a sebepoznání na pozadí mateřství. Chtěla bych s Vámi sdílet náš příběh odstavu, protože jsem NIKDE nečetla a neslyšela nic takového, co se dělo u nás a jak to tak bývá není to černobílé, jak se mnohdy tvrdí...
Věty typu:
"Za dva dny si nevzpomene."
"Musíš být tvrdá."
"To půjde, on tě jen zkouší.", atd.
Mám pocit, že ještě nikomu nepomohly a mnohdy celou situaci zhoršují. Ani nevím, kde začít. 

Kojila jsem 25 měsíců, na začátku jsem si kojení hodně vybojovala a milovala jsem ho (miluju ho). Nejintimnější kontakt mezi mámou a prťouskem. Neměla jsem představu, jak dlouho budu kojit, když by mě to bavilo a bylo mi to příjemné, klidně bych kojila do samoodstavu, ale NEBYLO. Poslední 2-3 měsíce před odstavem jsem cítila, že se chýlí náš čas odstavu. Protože mi kojení nepřinášelo radost, ale spíš odpor, nechuť a odtažitost vůči synovi. Ničilo nám to vztah, protože jsem si nechávala překračovat hranici, která tam vyrostla. Kojila jsem, ale dál protože první let, očkování, a další... A pak se ozvalo tělo samo. Onemocněla jsem a byla fyzicky úplně vyšťavená. A tak se to stalo, komunikovala jsem s manželem, že v pátek bude ten den, nakonec se to každým dnem tak zhoršovalo, že jsem v úterý 31. října řekla dost. Nakojila jsem s vidinou, že půjde syn poo spinkat a komunikovala s ním, že je to naposledy, že ho moc miluju a že miluju i sebe a proto, musíme přestat s kojením, protože to nezvládám a nechci o odstrkovat, křičet na něj a být na něj zlá. Ten den už nespinkal, večer po krátkém pláči a vysvětlení usnul vedle mě. 

Druhý den začal kolotoč který do teď (4 týdny po odstavu) nepřestal. Nejprve teplota, rýma a laryngitida, rýma je stále všudypřítomná. Poo spinkání v nosítku bylo první dny super, teď "bojuje" než usne. 3 týdny se na kojení stále denně ptal, teď už jen občas. 
Z mého pohledu se prostě sesypal zaběhnutý systém, který drželo kojení a teď nacházíme nové metody, rituály a možnosti, které nám budou fungovat. Nový režim, nový systém, NÁŠ SYSTÉM. A tak objevujeme společně, laskavě, trpělivě a s respektem, tak abychom utužili náš vztah. I když jsou některé dny plné křiku a nepochopení, nových tělesných signálů (velký hlad a velká únava), jdeme dál, malými krůčky, k tomu co nám bude vyhovovat, do té doby než přestane a budeme hledat zase něco jiného. 

Celý život hledáme věci, které nám vyhovují a které pro nás fungují. A proto i náš odstav je takový. Veliká výzva plná pochopení sebe, další dílek do skládačky života.

Děkuji za tuto tvrdou a záživnou zkušenost, vyzkoušela mé hranice a posouvá mě stále vpřed.