Stěhování

Vesmír slyší všechno, co si skutečně přeješ… To se z různých zdrojů dozví kde kdo. Že je to pravda, zjistíte jedině vlastní zkušeností. 

A tak se stalo že jsme si 1.ledna 2022 s manželem řekli, že si přejeme koupit vlastní bydlení a v únoru se objevil náš byt. Náš vlastní byt, naše hnízdo, domov, místo, kde mám velkou mnou navrhnutou kuchyň a obrovskou knihovnu!!! 

Cesta to rozhodně nebyla lehká, v každém kroku bylo mnoho ALE. Spousta těžkých překážek, hádek a nedorozumění, které prověřili náš vztah. Oba jsme mnohokrát spadli na hubu a byli na dně, objevili nefunkční a destruktivní vzorce chování z dětství. Všechno ovšem eskalovalo s blížícím se stěhováním. Oba nervní, každý jiné představy nebo žádné představy, komunikace drhne a všechno vadný. Poslední úpravy bytu ne a ne se dodělat. Po půlroce neúnavného maratonu zařizování a mikrokonfliktů oba vyhlížíme den, kdy budeme bydlet. 

Víme, že chceme společně fungovat. I když komunikace vázne a naučený krizový management nemůžeme mít snad rozdílnější, nás spojuje touha táhnout za jeden provaz a být si navzájem skvělými partnery. Sebereflexe a sebepoznání byly za poslední půlrok velice intenzivní. 

Píšu tohle z postele, když náš syn spinká po obědě. Naposledy v podnájmu. STĚHUJEME SE, jsme vyřízený, podrážděný a šťastný. Máme se navzájem. Víme to oba. I přes všechno tu chceme být. Jeden pro druhého. Pro nás. Pro syna. Pro sebe.

Vděčnost za vše co máme a co už nemáme je všudypřítomná. Nelpění jen čirá vděčnost a pokora.

O dva dny později jsme přestěhovaní. Prcek spinká, je to náročný pro něj nejvíc. Změna prostředí, spousta nových věci. Je statečný, mazlíme, pusinkujeme, hrajeme si, nosíme, kojíme a pořád dokola. V souladu s jeho potřebami. Už dva dny spíme v novém, našem. Ještě to sice není ono. Ani já nejsem úplně v pohodě, nechala jsem ve starém bytě část sebe, první samostatné bydlení, první bydlení s manželem a pak i se synem. Bylo to bezpečí, to kde mě můj muž požádal o ruku, kam přišel poprvé na kafe. Nejde jen odejít a už se neohlédnout, bylo by to tak špatný. Jsem smutná chvílemi fakt hodně a zároveň tak moc šťastná. Soucítím s prcek a respektuju jeho pocity i manželovi pocity a především moje pocity. Nevyčítám si smutek ani radost. Jsou tady, aby mi něco pověděli o mě, o mé rodině a o tom co právě prožívám.

Každé rozhodnutí něco způsobí, pokud se rozhodujeme vědomě, tak dopady žijeme vědomě, otevřeně přijímáme a necháváme jít včetně emocí.

S láskou Nika