MOJE JÓGOVÁ CESTA

S jógou jsem začala někdy zhruba před patnácti lety se svou maminkou a netušila, jak moc mi změní život. Do mého srdce se prokousávala postupně a pomalu. Naučila jsem se využívat funkční opory a meditovat. Kromě lekcí jsem ji čas od času zařadila i doma. Z "čas od času" se stalo denně a já začala uvažovat o studiu na lektora jógy. To mi bylo kolem dvaceti a józe jsem se věnovala nějakých 7 let.

Nicméně jsem nastoupila na vysokou a plán se studiem jógy jsem sice měla v hlavě, ale neuskutečnila ho. Výmluvy, strach a nedostatek sebedůvěry mi to nedovolili. I přes praxi jógy jsem nežila vědomý život, lpěla na materiálním světě a nebyla stabilní.

Takhle se to táhlo dalších pár let. Já začala pracovat, postupně se osamostatnila a začala uzdravovat hlavu, zvědomnila se, vyměnila partnera. Sen o studiu jógy byl stále v mé hlavě. Jen ještě nebyl ten pravý čas. Chtěla jsem miminko a tak jsme si toho našeho prcka pořídili. 

Celou dobu těhotenství mi byla opět jóga oporou a skvělým nástrojem, jak se vypořádávat s rostoucím bříškem a bolestmi zad, všechno se změnilo po porodu. Kdy jsem se v průběhu šestinedělí od svého těla bohužel úplně odpojila a nemohla k józe a k sobě samé najít cestu. Trvalo to dlouhý rok! Ano, rok jsem nepraktikovala, vždy jsme se pár dní snažila, ale nešlo to. Nenašla jsem si čas, nebyla jsem připravená, napojená na své tělo, byla jsem prostě jinde. 

Nyní už to jde, chci, denně si najdu chvilku, postupně se zase napojuji sama na sebe, vnímám své tělo a jeho potřeby. A taky opět vyplula myšlenka na kurz jógového instruktora a cítím, že je ten pravý čas. Teď je to ono, teď chci studovat a být, vědomě být sama sebou, růst. 

Rok "odpojení" mi dal strašně moc, najednou chápu důležitost napojení sama na sebe, důvěru v sebe sama a to mít bezpečné útočiště u svých nejbližších. Uvědomila jsem si, co v životě chci a co ne a že jsem ochotná si za tím jít. Taky už vím, co pro mě jóga znamená, že to není jen cvičení, je to životní styl. Který ikdyž jsem byla odpojená a necvičila, byl součástí mých dnů, snažila jsem se vědomě dýchat, uvědomila si, že stojím křivě a proto mě bolí záda, "kontrolovala" si pohybový vývoj prcka a inspirovala se jeho pokrokem, jak sedí, leze, plazí se. A hlavně si dala čas a věděla, že přijde moment, kdy se na jógamatku vrátím a najdu cestu k sobě samé. 

Těším se na nové jógové výzvy a na to, jak má jógová cesta bude pokračovat. Teď už vybírám lektorský kurz a jeden z plánů na rok 2023 už mám jasný!

Namasté🙏
Vaše Nika