Jak mi mateřství změnilo pohled na svět...

Nikdy jsem neměla ráda psaní, ale poslední dobou jsem měla hroznou touhu sepsat své myšlenky a poslat je ven. Před pár týdny se ze mě stala matka a co se v ten moment spustilo v mé hlavě jsem vůbec nečekala.

Kde kdo nás s manželem upozorňoval a strašil, jak moc nám děťátko změní život, ať si "naspíme dopředu", atd. Tohle každý, kdo už má dítě zná. Ale už nikdo nezmínil, co všechno se po porodu odehraje v našich myšlenkách. Oni taky nemohli, protože je to zcela individuální. 

Mateřství vnímám jako veliký dar a taky jako velmi citlivé období plné změn jak fyzických tak psychických. Na novou roli matky si postupně zvykám a pokorně ji přijímám se vším, co obnáší. Rozhodně, ale nechci být "SUPERMATKA",  jak je teď populární. Žena, která popírá období šestinedělí, zběsile uklízí, cvičí, pracuje a vehementně se soustředí, aby už shodila ty kila z těhotenství... Chci být dobrá máma, která svému dítěti bude oporou, možná nebude mít vždy naklizeno a možná jí i zůstane ten špek, ale o to otevřenější a vřelejší srdce bude mít. Ukáže mu život plný respektu a lásky, jak k sobě, tak k ostatním. 

Všímám si taky změny ve vnímání sama sebe. Jsem vděčná svému tělu za to, co dokázalo a přijímám ho takové jaké je, což neznamená, že necvičím. Pohyb je důležitou součástí mého života, stejně jako péče o sebe. Mít děťátko pro mě neznamená vzdát se svého života, znamená to mít bohatší život o nový druh lásky, zodpovědnosti a taky strachu. Tohle všechno si člověk uvědomí až v momentě, kdy je děťátko na světě. Abych byla upřímná, ze začátku mě ty pocity překvapily až zaskočily, ne-li dokonce vystrašily. Potřebovala jsem čas, než si vše začalo sedat a ustalovat se. Všichni tři jsme ten čas potřebovali.

Každopádně je to období náročné a krásné plné něhy a lásky. 

Ženy, matky obdivuju každou z nás a naše muže taky! 
Posílám lásku a energii 🙏